Puberťácká všeosíračství.

8. března 2018 v 20:27 | Peprmintka |  Myšlenky
Pomalu se mi to krátí. Za takové dva měsíce budu sedět v lavici, orosené litry potu případů předemnou, budu z propadliště informací v mém mozku lovit jakési nesmysly o chemii,jejichž správností si absolutně nebudu jistá a spoléhat na vnitřního autopilota, že za mě odmaturuje, protože být u maturitní zkoušky plně psychicky přítomná by nejspíš doprovázelo vyskočení tepu na čtyřciferné číslo.

Po celé čtyři roky na střední jsem měla strach přijmout svou průměrnost. Vždy jsem (ač ne úplně vědomně) zaujímala postoj, že musím být nejlepší. A když nebudu nejlepší, svět se zhroutí. S příchodem na gymnázium mi došlo, že nejlepší prostě nebudu. Ne vždy a ne ve všem. Nevím, zda to pro někoho bude pochopitelné. Vlastně to není pochopitelné ani pro mě. Ale vždy se jaksi ráda... analyzuji. A když zpětně pohlédnu na těch 8 let, došlo mi, že pro mě bylo snadnější se na vše vykváknout a zaujmout místo toho nejhoršího dobrovolně, než nedobrovolně být jen lehce nadprůměrná. Je lehčí být flákač, který si sám vybere prolézt s odřenýma ušima, než být dříč, který i přes všechno své úsilí zůstane vždy zastíněn ,,těmi lepšími". A tak jsem se proflákala až k maturitě. Amen.


Zpětna bych si nafackovala. Občas bych si přála vystřihnout okýnko v časoprostoru a hodin očkem, co jak bude. Příla bych si, abych tuhle možnost měla před 8 lety, kdy jsem na učení zcela rezignovala. Abych viděla, jak si mé staré já vše zkomplikovalo a jak teď neví odkud kam. Neseděla bych teď v polopláči nad tunou papírů, z nichž polovině nerozumím a nestrachovala se, že prostě nic nestihnu. Proč jen osvícení muselo přijít tak pozdě?
Nicnedělání je totiž příšerně nakažlivé. A v pubertě vás k němu vše nabádá. Přijimáte všeobecný názor, že vše je důležitější než škola. Každá starost slouží jako výmluva, proč je škola nedůležitá a proč se ji dnes nebudete věnovat. Na vše platí výmluva - však je ještě čas. Repetitivní rozvrh a neustále memorizování je příšerně otravné a především zbytečné, že? Během studia jsem se setkala s několika pohledy jako:

Vždy nějak prolezeš.
Známky nevypovídají o inteligenci.
Škola je omezování kreativity.
Jen tu ztrácíme čas.

A co je nejhorší, přijala jsem je. Řídila jsem se jimi celých 8 let. Při probírání učiva jsem vždy byla ta, co měla na lavici otevřenou knihu. Testy jsem vždy kroužkovala náhodně, dobré známky jistily taháky. Dokud mi vycházel průměr, nechávala jsem si sázet pětky. Teď zpětně si přeju, abych svou pubertu strávila jako šprtka.
Je příšerně ironické, že čtvrt roku před maturou mi došlo, že vlastně nacházím nadšení pro přírodní vědy. Až teď! Naráz se dostavila šílená zvědavost, touha po poznání a hlavně, touha po dobrém výsledku! Ne třeba nejlepším, ale obdivuhodném.
Se systémem školství jsem nikdy nesouhlasila a to se nemění, ale změnila jsem názor na to, že známky nevypovídají o inteligenci. Vypovídají. Vypovídají o ambicích, o zvídavosti, o schopnosti pracovat s informacemi a zapojovat je do kontextu. A já si připadám, jako bych prostě zhloupla. Jako by můj mozek nějak zakrněl. A myslím, že mě tak i okolí začalo vnímat. Člověk z toho učení prostě vypadne. Ani neumím popsat, jak moc bych si přála, aby se teď projevilo úsilí, které věnuji učení teď. Jo, přála bych si, aby ten flákač, který je učitelům trnem v oku u matury všem vytřel zrak, ale nebudu si zas věšet bulíky na nos. Přála bych si, aby mě všichni prostě přestali podceňovat a přestali o mě přemýšlet jako o něčem neschopném. Dva měsíce jsou fakt málo. Jsou fakt málo vzhledem k času, který jsem na vše dlabala. Jsou příšerně málo k poměru s časem, který jsem strávila s maskou nicneřešícího flákače a nemakačenka, který si myslí, že je inteligentní a intelektuální přirozeně. Který pohrdá vzděláváním a myslí si, že svým přirozeným šarmem udělá díru do světa.

Za posledních pár týdnů intenzivního studia jsem se do biologie i chemie zamilovala (ačkoliv většinou říkám opak, hh). Začaly mi připadat fascinující, důležité, smysluplné (i když to o chemie neplatí vždy). Začaly pro mě formovat zájem, zábavu, výzvu a možná i cíl. A jakousi formou zábavy pro mě teď začalo představovat i to samotné učení. Celý proces učení pro mě teď začal být jaksi návykový a uspokojující. Poprvé po dlouhé době ustoupily pocity zbytečnosti, nevyužitelnosti a musím přiznat, že se začíná mírně rozplývat i ten kalný opar depresivních a panických stavů, který mne po celou střední provázel. Cítím se... šťastně? Cítím motivaci. Cítím, že mám na víc, než jsem teď. Cítím, že jsem našla své proč. A nehodlám se na to tentokrát vysrat.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 -DarkSoul -DarkSoul | Web | 9. března 2018 v 22:55 | Reagovat

Wow, po dlouhé době mě něco skutečně trochu motivovalo k přístupu ke škole. Jsem v ní průměrná (dvojkařka, kromě matiky a účetnictví), ale je to jen rychločtením den předem, věci poté hned zapomenu a neuvěřitelně mě to frustruje. Pravda totiž je, že prahnu po vědomostech. Miluju vědět věci, mám ráda těch pár vyjímečných chvilek, kdy se považuji za dobrou, nebo jsem označována za inteligentní ostatními. Mojí ambicí, zašlapanou leností a prokrastinací, je cítit se jako intelektuál.
Líbí se mi, jak používáš slova, hodně se mi líbí spojení "ne nejlepší, ale obdivuhodný výsledek", k tomu bych chtěla mířit. Chtěla bych se začít učit nové věci a užívat si střípky vědomostí, které se na mě přilepí ve škole. Doufám, že dosáhnu toho bodu, ve kterém jsi ty - kdy budu shledávat studium...fascinujícím. Protože bych o to stála.

2 Peprmintka Peprmintka | Web | 9. března 2018 v 23:30 | Reagovat

[1]: Před maturitou si poprvé uvědomíš, na co skutečně máš. Ten nátlak a nervozita tě donutí. Věci, které jsem někdy v prváku vzdala, se mi teď vrátili a došlo mi, že mi jdou. Naopak věci, které mi přišly naprosto žrejmé a ze kterých jsem měla úžasné známky, si teď musím zpracovávat znovu, protože si je z hlavy prostě nevyhrabu.
Jestli máš to nadšení, za žádnou cenu ho nepouštěj. Mi vždy pomáhá si vše dávat do souvislostí. Když se učím biologii, snažím se neučit jednotlivé soustavy orgánů, živočišné druhy a buňky odděleně, ale pokouším se to vše slepit do jednoho obrazce a spojovat souvislosti. Vidět to nějak... prakticky? Udělaz toho něco víc než zapsanou informaci a šíleně to pomáhá si něco zapamatovat a nepustit. Taky používám animace a videa a populárně vědecké texty, abych s tím byla pořád v kontaktu. Za měsíc se mi takhle podařilo dohnat prvák a druhák gymplu jen tím nadšením. Jestli po vědomostech toužíš, půjde to samo. Jen to sežere čas. Mi to teď zabírá přibližně 6-8 hodin denně. Ale věřím, že to bude stát za to. Držím palce, ať to i tobě vyjde!

3 -DarkSoul -DarkSoul | Web | 9. března 2018 v 23:45 | Reagovat

[2]: Právě toho času se jinak bojím (i když ho jinak trávím v podstatě nicneděláním) Každý den trávím do 4 hodin ve škole a je pak složité přinutit se ještě do něčeho víc, chci se na to ale začít soustředit, protože když si to vezmu kolem a kolem, ve všech předmětech je něco zajímavého.

4 Peprmintka Peprmintka | Web | 9. března 2018 v 23:55 | Reagovat

[3]: Já tohle nezvládala. Škole max 20 minut denně, ani to někdy ne. Před tou maturou mi prostě přebliklo a přišlo to samo. A jestli v tom máš zájem, půjde to o to lépe. Vše začne nabírat reálnou podobu s volbou vysoké školy, najednou to bude mít cíl a důvod...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama